Lisabonská smlouva pohledem právníků, politologů a politiků na půdě CEVRO Institutu

20. dubna 2009 - Zbyněk Klíč
20 Dub

Vysoce aktuální téma bylo tématem únorové konference Vysoké školy CEVRO Institutu. Přední čeští právníci a politologové a také zástupci parlamentních i neparlamentních stran zasedli za přednáškovým stolem, aby zhodnotili aktuální otazníky okolo Lisabonské smlouvy.

Na úvod setkání vystoupil předseda senátního Výboru pro záležitosti EU a spolupořadatel konference Luděk Sefzig, který nakousl téma subsidiarity v souvislosti s rolí parlamentů v EU a zdůraznil, že vládnutí by mělo zůstat především na vládě, parlament je subjektem její kontroly. S úvodními slovy vystoupil rovněž rektor CEVRO Institut Miroslav Novák a ředitel Odboru informování o evropských záležitostech Ondřej Karas.

 

Vyjasnění právních otázek

V právnickém bloku si jako první vzal slovo prorektor CEVRO Institutu Petr Kolář, který se zaměřil na soulad Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem České republiky a komunitarizace zdejšího práva. Upozornil na různé režimy komunitarizace, který je přijímán buď vnitrostátním (neústavním) zákonem (zejména v zemích Iberského poloostrova) nebo je vyžadována revize ústavy (německy mluvící země). Klíčová otázka podle Koláře vězí ve vztahu komunitárního a národního právního řádu, zejména zda tzv. „propůjčenou“ pravomocí národní pravomoci přechází plně na unijní, nebo vedle nich zůstávají a existují tak suverenity dvě.

Ředitelka Odboru koncepcí a analýz – Sekce pro evropské záležitosti Lenka Pítrová následně zhodnotila ratifikační proces. V úvodu zdůraznila, že irské „ne“ nemusí znamenat konec ratifikace, a to podle ustanovení Vídeňské úmluvy, která vyzývá smluvní strany k jednání, které vede ke konečné ratifikaci. Stěžejní část Pítrová věnovala průběhu českého předsednictví, a to ve dvou rovinách – národní a unijní. V té druhé musela Česká republika řešit několik úkolů, stanovených prosincovým zasedáním Evropské rady – vypořádání s irským „ne“, jmenování Komise a přechodná opatření k doplnění Evropského parlamentu. Irsko se těsně před zahájením předsednictví zavázalo ústy ministerského předsedy uspořádat opakované referendum, vymínilo si však několik podmínek – zachování stálého komisaře a samostatnost v daňových, bezpečnostních a rodinných otázkách. Obava o komisaře se ukázala být lichá, protože Lisabonská smlouva ponechávala každé zemi komisaře až do roku 2014. Jednomyslnost v dalších otázkách pak byla ponechána, což mimo jiné pro Českou republiku znamená, že i nadále bude rozhodovat i ona v těchto otázkách suverénně. V souvislosti se specifickým případem Irska Lenka Pítrová uvedla i možnost využití tzv. dánského modelu, tedy řešení v režimu mezinárodního práva a využití příkladu Edinburské dohody, která právě případ severské země řešila. V otázce Komise před Českou republikou stojí vyjednávání o budoucím předsedovi Komise, kterému vyprší mandát 1. 10. a v otázce EP přechodné navýšení počtu jeho členů.

Po Lence Pítrové vystoupil se svým příspěvkem Jan Kysela, odborník na ústavní právo z Kanceláře Senátu, který se věnoval zakotvení nových pravomocí parlamentů v Lisabonské smlouvě. Mezi hlavní opatření ve prospěch parlamentů patří prodloužení lhůty pro vyjádření k evropskému aktu z šesti na osm týdnů, možnost vetování obecné i dílčí passarelly (zjednodušené revize smluv) nebo možnost žaloby k Evropskému soudnímu dvoru.

 

„Sledujme proces, nejen obsah,“ vyzvala Markéta Pitrová

Politologickou obec zastupovala na konferenci Markéta Pitrová z Fakulty sociálních studií v Brně. Ta přijímání Lisabonské smlouvy posoudila ze tří hledisek – formy, obsahu a procesu přijímání, přičemž podle ní nelze jedno oddělit od druhého. Průběh přijímání Lisabonské smlouvy řadu kritérií Pitrové nesplnil – jelikož je podle ní Lisabonská smlouva kontinuálním pokračováním evropské ústavní smlouvy, je pozoruhodné, že zatímco v prvním případě řada zemí požadovala referendum, v případě Lisabonské smlouvy od něj ustoupila. Forma tedy zvítězila nad obsahem. V otázce obsahu upozornila brněnská politoložka na rozdělení předsednictví na tři části, čímž bude oslabena možnost každé země formulovat své návrhy na fungování evropské politiky, kladem je naopak svorník v oblasti vnějších vztahů. Proces přijímání Lisabonské smlouvy podle Markéty Pitrové také nebyl naplněn – Konvent, který projednával evropskou ústavu, totiž překročil své pravomoci, které původně vůbec nebyly směřovány k vytvoření ústavního dokumentu. Podle ní by proto neměla být pozornost upírána pouze na obsah smlouvy, ale také na formu, a zejména proces přijímání dokumentu.

Širokou paletu názorů přinesl i druhý blok, ve kterém vystoupili zástupci politických stran. Místopředsedkyně Senátu za ČSSD Alena Gajdůšková potvrdila kladný postoj své strany k Lisabonské smlouvě a vyjádřila pochybnost, zda by dokument jako ústavní zákon mohl vetovat prezident republiky. Podle poslankyně Strany zelených Kateřiny Jacques znamená souhlas sedmadvaceti zemí se smlouvou jejich vyzrálost. Jak zástupkyně proevropské Strany zelených se postavila také na stranu zastánců reformní smlouvy.

Naopak k odpůrcům se přidal předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda z ODS, který zmírnil obavy skeptiků s přílišného dopadu smlouvy na evropskou integraci a vysvětlil rozpolcenost ODS na otázce Lisabonské smlouvy pragmatismem některých poslanců, podle nichž bychom se odmítnutím Lisabonu vyřadili na řadu let z debaty o fungování EU.

Vedle zástupců parlamentních stran v debatě vystoupili i zástupci menších subjektů – Petr Mach ze Strany svobodných občanů a Milan Hamerský za Liberálové.cz. Předseda euroskeptické strany vypočetl stranám, v čem se odchýlily od svého programu, a zopakoval jednoznačný odpor své strany k Lisabonské smlouvě. Naopak zástupce liberální formace smlouvu podpořil a postavil se za vytvoření Spojených států evropských.

Konference přilákala do atria CEVRO Institutu více než stovku účastníků, kteří konferenci pozorně naslouchali. Po každém bloku také mohli položit panelistům otázku a řada z nich tuto příležitost využila. Setkání tak nebylo pouhou „veřejnou přednáškou“, ale interaktivní diskusí mezi přednášejícími a publikem. Mnohdy bouřlivá, ale korektně vedená diskuse tak přispěla k celkovému velmi dobrému vyznění celé konference, která bezesporu přispěla k dalšímu prohloubení diskuse o důležitém milníku české zahraniční politiky.

 

 

V politické části vystoupil i Marek Benda z ODS
V politické části vystoupil i Marek Benda z ODS.


Jan Kysela z Kanceláře Senátu Parlamentu ČR

Jan Kysela z Kanceláře Senátu Parlamentu ČR

Jan Kysela z Kanceláře Senátu Parlamentu ČR.